Božejovice tvrz

2010-06-14 04:39:49 | Obec

Blíže vsi Budičovic jest knížecí dvůr v 17. věku postavený, nyní zkráceně Božovice, jindy Božejovic řečený.

Božovice (Božejovice)

(vybráno z Kroniky rodu Prokopů strana 1-11 r. 1929)

Božejovice tvrz
Blíže vsi Budičovic jest knížecí dvůr v 17. věku postavený, nyní zkráceně Božovice, jindy Božejovic řečený.

Dnešní podoba (06/2003) tvrze, veřejnosti nepřístupná, v soukromém vlastnictví, přestavěno, zarostlé vegetací, leží na jakémsi ostrohu z hráze Tvrzského rybníka.

Pod ním jest dlouhý rybník řečený Tvrzský, do něhož z východní strany krátký ostroh podoby vejčité vybíhá. Na něm stojí nyní neveliká živnost, jejíž části přistavěny jsou ke starým zdem bývalé tvrze: bydlí zde knížecí baštýř. Na straně jižní jest nejdelší zeď, o kterouž se příbytek baštýřův opírá, jiné staré zdi nacházejí se při dvou menších vedlejších staveních. V jihozápadním úhlu příbytku jest ještě starý sklep. Na východní straně nacházela se podle podání pevná hradba a též brána, kteráž při poboření pádem svým jednoho zedníka z Budičovic zabila. Na místě tom nyní prázdném nalezly se hroty šípů a oštěpů již zrezovatělé. Pod tvrzištěm na východě jest sad níže než tvrziště, ale výše než hladina rybníka položený; na němž stávaly v 16. věku chlív dojník a nějaká světnice, z nichž ani dosti málo nezbylo. A poněvadž pod místem tím volně se sklánějícím zase rybník býval, stála celá tvrz ve vodě a mohlo se k ní jedině po hrázi rybníka Tvrzského přicházeti. Mezi tvrzištěm a ovčínem přišlo se prý na základní zdi bývalé vesnice.

Lid sobě vypravuje, že šla z Božejovické tvrze chodba do blízké kaple sv. Víta. O nejstarších osudech tvrze zdejší není nic známo. Jsouť na Práchensku ještě jedna tvrz téhož jména jiné Božejovice u Jistebnice a Bezejovice u Benešova jmenovaly se též Božejovice; proto nesnadno říci kam se která zpráva o nich vztahuje. Dovídáme se pak, že Oldřich z Rožemberka r. 1434 Ostromeče a Božejovic dobyl, ale nemůžeme tvrditi, že se to na naše Božejovice vztahuje. Podrobně jsou nám známy osudy Božejovic od r. 1443, když je držel pověstný svého času Jaroš z Drahonic. Tento byl na počátku válek husitských ve službě pana Oldřicha z Rožemberka potom před Táborem r. 1420 od něho opuštění vzav na Bechyni a posléze na hradě Rožemberka sloužil; snad si potom na zboží původně rodu Drahonskému tvrz Božejovskou postavil. Jaroš měl dávné půtky a nevole s Václavem z Michalovic, mistrem strakonickým, jehož opilstvím naříkati nepřestával rozhlašuje, že se zrádným křížem chodí, aby pro jeho bezectné činy čert ven nevystoupil; byv Jaroš válečně utkán, tvrz jen ploty hliněnými zpevněnou zapáliv do Vodňan odtáhl, pan Michalec pak tvrz dobořiv, nalezl prý tam hojnosti plátův, ostřížkův měděných, železa praclovaná, kterýmiž Jaroš dělal zlaté Uherské groše Míšenecké, peníze haléře Víděňské, kteroužto přípravu Michalec k sobě vzav, nepřestával věc tu po světě rozhlašovati. 1443 avšak i Jaroš činil tak na sněm v Praze shromážděný toho roku dne 22.června obranné psaní poslal proti Oldřichovi z Rožemberka, Michalci, že jej hubí z lživé pověsti o něm roznášejí. Jelikož se Vodňanští vypuzeného Jaroše proto ujali, že přijímal pod obojí a Michalec byl pod jednou, počala z toho půdka napřed jen mezi svrchu řečenými pány a Voňanskými k nimž se i jiní z Jednoty Táborské přidali. Štěstí však nepřálo Táborům; Vodňany dobyty po nedlouhém obležení, měšťané mnozí ocitli se v zajetí, někteří i odpraveni. Mír mezi stranami zjednán teprve dne 27.června, ale Oldřich smířil se s Jarošem teprve r. 1445. Statek mu navrácen a tvrz rychlostí opravena. Nedlouho po tom však před rokem 1447 zemřel Jaroš, zůstaviv vdovu Kateřinu z Tažovic, jež se později za Jana Přebora z Radeštejna vdala, zůstaviv dcery Elišku a Markétu. Kateřina po smrti Jarošově ve vdovství chlebila nějaký čas, majíc na tvrzi jediného pacholka Matějka a děvečky dvě; nedbajíc přípovědi manžela svého v příčině stavění tvrze si r. 1449 neb 1450 přes to jí stavěla; byvši však vtom Oldřichem obeslána, aby toho nechala, to učiniti zanedbala spoléhajíc na Jiřího Poděbradského, jemuž se byla v poručnictví podala. K neštěstí jejímu připravovaly se obě strany v zemi Poděbradská a Strakonická, silně do pole, ve středu dne 13 máje vytáhli z Krumlova Jindřich z Rožemberka (Oldřichův syn) Oldřich z Hradce a Jan Popel z Lobkovic, pán na Hluboké s celým krajem do pole a nocovavše v Netolicích, na zejtřív den Vstoupení Páně zmocnili se tvrze Božejovic a znovu jí obořili; odtud táhli dále k Tochovicům, hodlaje tu počkati na jiné jednotky.

Nebylo to však poslední ztečení tvrze. Kateřina jež potom v Písku u Víta malíře bydlela, tvrz znovu opravila a za starostu na ní dala svrchu řečeného Matějka, s nímž tu bydlel jiný pacholek jakýsi Poláček. Ačkoliv manžel Kateřinin ani tvrze nevlastnil ani odtud války nevedl, přece Mikuláš a Petr bratří Vitnberští jsouce s ním v nějakém záští podnikli loupežnou jízdu na Božejovice. Přibravše k sobě Jana House ze Žihovec a jiné vladyky okolí Vimberského, slezli tvrz a vypálivše a zbořivše to sedění Matějka zahubili a do rybníka hodili. Kateřina brzy po tom r. 1457 o sv. Bartoloměji oba bratří ze škod učiněných do soudu dvorského pohnala několik let tu při s ními vedla po r. 1461 však obě strany smířeny jsou přátelskou úmluvou. Mezitím Eliška a Markéta ujavše zboží ku svému vlastnímu držení r. 1460 máteři své na tvrzi Božejovicích, dvoru poplužném a vsi celé 300 kop grošů věnovaly kterežto peníze zase Kateřina oběma sestrám jakožto dluh na věně svém zapsala proto, aby na ně po smrti matčině připadly. Možno, že potom Přebor na Božejovicích vladařil, jisto jest, že byla tvrz nejen znovu stavěna, ale i dobře zpevněna tak, že z toho mnohým v kraji obavy vznikaly. Zachař Kafka z Říčan pán Štěkenský, byl u krále v Praze a spravil jej o Božejovicích, o počátku stavění toho zámku v tato léta válečná. Král poručil Janovi z Rožemberka, aby tu tvrz zbořil a Zachařovi když od krále šel, ještě jednou řekl, aby Jana s tím obeslal; proto i Zachař listem Jana o tom všem spravil r. 1464 ta slova dokladuje. Protož pane milý račte pamatovati kterak někdy otec Váš s velkými náklady a škodou všech svých panství a s pomocí naší všeho kraje tj. uhasit - račte to kázati pilně ohledati a nedejte jiskře ohněm býti. Zdá se, že přesto nic nepodniknuto proti nové tvrzi, neboť Ondřej z Mladějovic jenž od roku 1470 a snad již dříve na Božejovicích seděl, byl věrným přívržencem rodu Rožemberského: r. 1471: 22 ledna prosil ho pan hrabě Helfenburský o obilí na zámek. Ondřej tu seděl r. 1485. po Ondřejovi následovali na rozhraní obou století bratří Petr a Jindřich Božejovičtí z Mladějovic snad synové Ondřejovi v držení Božejovic. Drželi také ves Vítkov jež roku 1503 obci Písecké prodali. Později seděl Petr na Božejovicích sám a vyskytuje se kolikráte jako svědek a neb smluvec v různých zápisech a to ještě roku 1536. Po smrti jeho uznaly se v dědictví otcovské dcery jeho Eliška, Marjana a Eva jež potom zboží to prodaly Bartoloměji a Janovi bratřím Čejkovským z Čejkov. Jan záhy zemřel a tudíž se stal samojediným držitelem bratr jeho Bartoloměj, jemuž sestry z Mladějovic po shoření desek zemských vklad zboží Božejovického r. 1543 3 dubna obnovily. K manželství pojal Ludmilu Benedovnu ze Štáhlav r. 1544.

Manželka tohoto přežila a ještě r. 1565 seděním na Božejovicích se připomíná. Bartoloměj byl násilník. Roku 1557 přišel do dvora v Pohorovicích za nebytí doma držitele,poslal lidi své s vozem a koňmi a ty vylámavše na dvoře komoru, pšenice mlácené což mohli na vůz pobravše na Božejovice odvezli. Synové Bartolomějovi byli Ctibor, Vilém a Fridrich. Co každý z bratří měl není nám známo, leč jen to, že každý měl třetinu tvrze a mlýna. Dva bratří Jindřich a Ctibor prodali své podíly, tento r. 1585 onen r. 1586 Štěpánovi Vamberskému z Rohatec. Tento držitel dvou třetin tvrze koupil sice r. 1588 dva dvory v Pohořovicích, Zelenhorský, též dvůr někdy manský v Milenovicích, nemohl se však s Čejkovským dobře srovnati, rovněž kus dědictví svého i tvrz odprodati mínil k čemuž se se kupec brzy našel. Obec Písecká střádajíc tehda drahně peněz shodla se s ním o vrchnost na gruntu Sloupovském ve Štěticích, zároveň jim prodal dva díly své Božejovic. Vida Vilém jak je jest na všech stranách otočen panstvím Píseckým, prodal díl svůj na Božovicích obci Písecké, která zase veškeré zboží Božovské ve svém držení sloučila. Až do bitvy Bělohorské zůstávali Písečtí v pokojném držení Božejovic a blízkých statků; na tvrzi zdejší za těch dob zajisté lidé buď úřední buď nájemníci bydleli a jí proto při dobrém stavu drželi. Od roku 1623 do své smrti držel statek Božejovický s panstvím Píseckým dle pověsti Don Martin de Huerta, jenž tu měl za vrchního hejtmana Mikuláše Čejkovského z Čejkov, tuším syna některého z dřívějších držitelů člověka krutého a surového. Po smrti Martinově vyplaceno jest panství od vdovy zůstalé r. 1639 a svěřeno ke spravování komisařům Jindřichovi Libštejnskému z Kolovrat, Oldřichu Adamovi Popelkovi z Lobkovic a Mikuláši Dýmovi ze Střítěže, kterým císařskou resolucí poručeno, aby některé části panství Píseckého prodávali a penězi strženými dlužníky jim nařízené spokojili. Léta 1640. 20 dubna odprodali komisaři ti tvrz Božejovice Mikuláši Diviši Radkovci z Mirovic a na Drahonicích. Tak se dostaly Božejovice konečně k Drahonicům a pak r. 1700. k Protivínu. Teprve za Radkovců tvrz zdejší zpustla. Před rokem 1700 udělán jest ze starých zdí dvorce pro jalový dobytek a přistavěn dřevěný domek pro pasáka, který jej letního času přepásával. Koupí Drahonic dostaly se Božovice Schwanzerbergům, kteří se stali pány celého zdejšího kraje a byli pány až do r 1923. Toho roku byla na panství Protivínském následkem pozemkové reformy parcela, kterouž byl veškeren pozemkový majetek jich zabrán. Dvůr dvorce zabral stát a s ním veškeré lesy a rybníky kolem a také Božovice.

Jak již na začátku podotknuto, že jest na v Božovicích baštýř, ten stav byl co jsem já pamatoval a nikdy jsem neslyšel, že by tam byl někdo jiný. Druhá budova v Božovicích jest hajnice, která je tam teprv dva roky. Co moje paměť sahá byl tam dříve ovčín, pak asi ke konci 19. století z ovčína udělali stáje pro jalový dobytek, který tam byl až do pozemkové reformy, pak byla z ovčína utvořena tato hajnice. Ovčín byl ovšem mnohem větší. Ještě sluší podotknout, že Božovice r. 1912 prostřední svátek velikonoční vyhořely. Krov i krytina, aby se ráz starožitnosti neporušil dán tak jako byl před vyhořením. Ještě podotýkám, že r. 1928 v listopadu vyoral kočí J. Holečka, majitele zbytkového dvora v Budičovicích na poli vedle Božovic zvaný Pilát nádobu se stříbrnými penězi z dob Václava III. Tudíž ze třináctého století.

0

Autor: Obec